A také s nimi pracuji ve škole .. a níže popsané je má zkušenost

Odpovídala jsem na otázky položené moderátorkou

Ale proč Hartl zpochybnňuje špatnou zkušenost respondentů? Jak může vědět, že ji opravdu nemají?

Domnívám se, že je zásadní problém v rozdílném pohledu na vzdělávání jako celek. Romská rodina nepovažuje vzdělání za devizu, která by pro ně a jejich dítě byla prioritou. Z toho pak plynou všechna nedorozumění.
Uvedu příklad, který byl pro mne více než výmluvný.
Šla jsem ze školy a přede mnou vcelku mladá romská maminka s dítětem tak pětiletým a tatínkem dítěte. Dítě bylo spíše taženo za ruku než že by šlo vedle matky. Po chvíli spustilo ryk (důvod netuším) a matka se na dítě dost hrubě obořila. Počastovala ho několika velmi peprnými osloveními, která bychom rozhodně nepovažovali za mazlivá nebo jinak vyjadřující lásku. Pak se snažila dítě sundat ze své ruky. Dítě řvalo o to víc. Jakmile však se dítě pustilo, spadlo a narazilo si koleno. V tu chvíli se situaci radikálně změnila - maminka pochovala, opusinkovala, tatínek hladil... To celé trvalo pak ještě dalších 10 minut, co jsme společně jeli autobusem.
Chtěla jsem jen tímto dlouhým proslovem ukázat, že je třeba si uvědomit rozdílnosti.

A ještě jedno moudro ze seminářů: "Dali jste dítě to této školy a zde platí tato pravidla. Dodržujte je, nebo si najděte školu, kde Vám budou pravidla vyhovovat víc. Nemusíte s nimi souhlasit, ale dodržujte je, protože to jsou pravidla této školy."
Škoda, že to není tak jednoduché.

Kolega Koubek píše: Úkolem kantora v různorodém kolektivu je ale také pochopit specifika těch kterých dětí.

Když romské dítě nemá na svačinu podle své představy, nejde do školy, slovo matky nic neznamená, rozhoduje nakonec otec, spát jdou romské děti podle svého rozmaru, v tom jsou brány rovnocenné s dospělými...

Znám některá specifika, ale nevím, proč bych je měl akceptovat. Naopak: v tom právě vidím to dělení na "my" a "oni". Ve vyžadování stejných povinností nevidím žádnou xenofobii. Škola rozhodně má mj. také roli integrační.

Zdravím Vás, Zdeňku. Chystám se dál provojkovat moderátorku - je na nás až moc hodná.
Ale odpověď bychom dostali pouze od výzkumníka samotného... Mohl použít nástroj, který při zjišťování postojů takový soud opravňuje. A pokud to nebylo nástrojem, tak se vydal na tenký led.
Ostatně jsme na něm asi všichni. Dnes jsem se dozvěděl, že nad rámec pohřbení malých tříd a asistentů pedagoga chce teď Kalousek pohřbít celé školství. Super! Bohatým školy pro bohaté a zbytku podprůměr... To je ale strašně krátkozraké! Když navíc víme, jak se "šetří" ve veřejné sféře jinde...

V dnešní romské rodině rozhodně velí máma (navíc romský kmen je VELICE vnitřně segregovaný!!; Zpráva světové banky týkající se zaměstnatelnosti sociálně vyloučených Romů, diplomka Gábiny Hrabaňové apod.), tak to jen na okraj, ale o tom polemizovat nechci. Zajímavé je, že píšete, že škola má pomáhat integrovat (SPOJOVAT) společnost.
Plně souhlasím - ta role ale někde vázne: když se ve škole zvýší počet romčat a bílí rodiče dají dítě ze školy. Já si myslím, že trocha toho problému bude také ve Vámi odmítané xenofobii a ignorování národa, který tu žije s námi po staletí a po staletí více méně na okraji společnosti a dělby statků...
Pozor, to určitě není případ toulavých Pepoušů na www.rvp.cz. My zájem máme
Uvedu jeden košatější příklad, z kulturní komise rady našeho města: je totiž smutně signifikantní. V Krásné Lípě je dlouhá a kvalitní tradice občanských aktivit, spolkové kulturní a sportovní či environmentální činnosti, dobrovolnictví, v jehož centru zájmu jsou děti. Po roce 1990 se do života občanské společnosti aktivně zapojili i Romové. Dneska jsou tak ve městě desítky akcí každý měsíc - ale přísně segregované. Nezájem je více méně oboustranný, ale když se mě kamarádi ptali na nějakou akci, ptali se slovy: "Koubis, a bude to čistý?" (...)
Dobrou noc!

Nepochybuji, že je kolem nás (a v nás) mnoho xenofobie (teď vůči muslimům), ba dokonce i rasismu. Ale mám neblahý pocit, že sebemenší kritika směrem k Romům je ihned nálepkována, třeba jako ta xenofobie a rasismus. Aby se člověk bál vůbec něco takového vyslovit! Co dělat, když i po těch staletích (tito Romové tu však po staletí rozhodně nežijí, vždyť holocaust jich přežilo málo) je pro Romy vzdělání tak bezvýznamné (viz výše)? Že jsou na okraji při dělbě statků? A kde je jejich postavení při tvorbě statků? Rozhodně není cestou segregace (romské třídy, romská sídliště nebo ty jenromské a jenčisté akce), ale integrace také znamená závaznost společných hodnot (třeba povinné školní docházky) a nikoliv neustálé omílání těch odlišností a zvláštností a z nich potom vytváření výjimek, nebo dokonce nějakých výhod. Tady musí nastoupit určitý tlak, např. finanční (viz výše).

Pokusím se debatu posunout trochu jinam. Podívejte se prosím na web ZŠ Grafická v Praze, kterou jsem osobně navštívil, a na vlastní oči zjistil, že žáci jsou ve škole, normálně se učí (byl jsem na hodině češtiny a žáci rozebírali text z knihy o romské holčičce). Z fotogalerie poznáte, jací žáci školu navštěvují. Z aktivit školy pochopíte, že jim vychází vstříc - ŠVP s důrazem na estetickou výchovu a praktické činnosti. Když se to daří v této škole, proč ne v jiných? Proč jinde učitelé dávají vinu rodičům (někdy dokonce dětem!) a tady ne? http://www.zsgraficka.cz/index.php?opti ... &Itemid=52
Budu rád, když v diskuzi navážete a uvedete konkrétní příklady, kdy se učitelům práce daří a naznačíte proč se jim daří, jako jsem se o to pokusil já

Protože paní ředitelka Rosová hledá způsoby, jak ano, a ne důvody, proč ne...

Velmi souhlasím, jedná se,jak jsem výšu uvedl, o potřebu nadrezortní akce. U nás máme výhodu, že je zde velká tradice:
1. terénní práce i ve školách
2. lokální koordinace činností (kurátoři, dnes je ta síť širší a patří do ní i škola - jen to chce lokální koordinaci zdrojů a činností - prostě projektové řízení)
3. tradici má i romská občanská společnost
4. negativní tradice jsou stereotypy, které vedou k tomu, že Romové jsou první propouštěni a poslední, kdo práci získávají (Světová banka, 2008)
5. další negativní tradice je segregované vzdělávání a služby, na něž zde není nikdo alergický (naopak je to považováno za plus; například lobby speciálních škol a výchovných zařízení pro děti a mládež, kde tedy dochází romčata v daleko větší procentu, než děti z celé populace (příklad: LMD: 3 % vs. asi 30 %) - přitom TO jen prolonguje a prohlubuje problém.
Naopak, tam, kde se problém vyhrotí, Bydžov, Litvínov, Most, tam se konečně začne něco dělat. Je to jako s Řeckem, dokud se nevyhrotil problém s předlužením, nikdo to neřešil a banky považovaly nákup jeho státních obligací za jistou investici... A dnes to zaplatíme všichni, jen se hledá ten nejmíň bolestivý způsob.
Jestli ale umíme řešit problém jen tehdy, když po ulicích pochodují náckové a dochází k brutálním napadením mládeže z obou stran, pak je mi to líto...
Bylo by chybou české sítě služeb, státu, NNO, škol a dalších a jejich know-how nevyužít. Jak řekl Soros a tvrdí i lidé z World Bank, my jsme naděje, že systémové řešení zkusíme v praxi a třeba i najdeme. Třeba...