Zajímalo by mě, jaký máte názor a jaké zkušenosti se střídáním kantorů v průběhu studia. Myslíte si, že je lepší, když studenty učí několik let po sobě ten samý kantor (a má tedy nějaký svůj dlouhodobější plán) nebo když se kantoři střídají (třeba aby si studenti nezvykli jenom na jeden styl výuky)?

Myslím si, že hodně záleží na tom, co od školy očekáváme.
Třeba například z pohledu dítěte: Asi většině z nás je milejší, když se mezilidské vazby nemusí často měnit a můžete se soustředit na dosažení co nejlepších výsledků. Navíc Vás učitel bude znát a Vy budete vědět, co od Vás očekává.
Na druhou stranu je ale určitě pro žáky dobré znát různé lidi a jejich způsob vyjadřování atd -nehledě na to, že je asi příjemnější změnit učitele, který mne až příliš dobře zná.
Ve škole mám pro oba postoje pochopení. Není to z mého pohledu vůbec jednoznačné.
Ale možná, že někdo z Vás tuší a nebo zná přesnou odpověď.
Osobně si myslím, že v mladším věku je střídání spíš na škodu a ve starším zase obrácen, ale je to jen můj názor. Jak se na to díváte Vy?

Střídání učitelů je myslím aktuální téma z hlediska tvorby a fungování ŠVP - co když se na škole změní učitelé? Co když odejde učitel/ka s aprobací třeba BI+ Che a přijde někdo, kdo umí Che+Fyziku a ŠVP byl stavěný na souhru biologie s chemií? Co obecně dělat, když přijde nový učitel na školu, kde už se bude učit podle ŠVP, který vykládá jeho předměty v rozporu s jeho představou? Bude ŠVP předělávat? Dovolí mu vůbec ředitel do toho znovu rýpat (všichni jsou rádi, že to je hotové). Nedej bože, aby si někdo vymyslel nějaký zvláštní (třeba integrovaný) předmět a pak zmizel a nechal to někomu jinému!
Určitým řešením zůstane vždy nechat plán na papíře a učit ve třídě svobodně podle svého - tak to přece šlo i dřív.

Dobrý večer! Nevím přesně, kam Váš příspěvek míří, ale přesto se pokusím stručně reagovat.
1. "Aby si někdo vymyslel zvláštní předmět"
Chápu obavu z integrovaných či jinak netradičně pojatých předmětů. Domnívám se, že tam, kde v učitelském sboru nepanuje všeobecná shoda mínění ohledně probíhající reformy školství, není moudré pouštět se do příliš odvážných kroků v pojetí OBSAHU vzdělávání (integrované předměty; hlubší propojování obsahů dvou předmětů, jak ho naznačujete; velkolepě plánované projekty atd.). Pokud se budeme držet tradičních předmětů a v jejich rámci více méně tradičních témat, nemusíme mít strach z případných změn ve složení sboru. Řekl bych že platí: Čím větší je názorová shoda v předmětové komisi daného předmětu, tím větší inovace je možné zavádět.
2. "Nechat plán na papíře a učit svobodně podle svého"
Mějme na paměti, že sepsaný ŠVP je pouze prostředek k reformě, nikoliv cíl reformy. "Svobodně" učit učitel jistě může, pokud to ovšem v jeho pojetí neznamená ignorovat záměry a priority Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR a RVP. ŠVP by vždy měl v nějaké formě deklarovat a zaručovat, že žáci budou na konci vzdělávacího období 1. ovládat v každém předmětu základní pojmy a vztahy mezi nimi (mají-li je ovládat, pak nemůžeme "svobodně" probírat učivo jako dosud a zahlcovat žáky "často povrchními informacemi"), 2. vykazovat klíčové kompetence (což učiteli neumožňuje, aby "svobodně" látku pouze vykládal jako dosud) a 3. motivováni k celoživotnímu vzdělávání (což mimo jiné předpokládá, že škola začne využívat i jiných motivačních incentiv než známky, že bude motivovat i cílem, obsahem, formami a metodami práce atd.).
Jsem přesvědčen, že bychom se neměli ani tak soustředit na sepisování ŠVP s důmyslnými názvy a ohromujícím obsahem, nýbrž na zavádění priorit vzdělávání do praxe. K tomu poslouží i "volnější" ŠVP a vedení školy (ve spolupráci s co největší částí učitelského sboru) odhodlané naplňovat záměry reformy. Přistoupíme-li k tomu takto, nemusíme si lámat hlavu otázkami "co kdyby, co když". Samozřejmě to předpokládá, aby takový přístup podpořila a oceňovala i ČŠI.

Když si vzpomenu na svá školní léta ještě na SŠ, kdy se nám neustále střídal učitel na anglický jazyk a v průběhu 4. ročníku jsme dokonce měli 3 třídní učitele(!) a novou učitelku na český jazyk (před maturitou) a musím říct, že to bylo skutečně hrozné. Ono nemusí být ve starším věku špatné, když se střídají učitelé a žáci mohou poznat i jiné osobnosti a styly učení, ale určitě ne v klíčových předmětech jako je anglický jazyk, český jazyk, matematika aj.