Lukáš vůbec není sám. Takových případů je v každé třídě několik.
Rada moderátorky je sice užitečná, ale v každé škole by měl být nějaký skutečně fungující důvěrohodný obhájce práv dětí s vhodnými pravomocemi k řešení, aby děti (nebo učitelky, které se o stesku dítěte dozví) mohl dítěti nejlépe ihned poskytnou nejen radu, ale i účinnou pomoc.
Samozřejmě že škola má třídní učitelky s určitými pravomocemi i povinostmi, škola má různé výchovné poradkyně a komise, ale mnohdy spíš formální nebo bezzubé a netaktní, protože si v rámci spravedlnosti zavolá i druhou stranu a z trapičů jsou najednou neviňátka a navíc se žalobníčkovi ještě víc pomstí. V tom je ta bezzubost a neúčinnost různých poradenství.
Pomoc by měly děti nají nejen ve škole, ale měly by mít k dispozici i nějakou profesionální, důvěryhodnou veřejnou linku, na kterou by se mohly obrátit nejen děti, ale i rodiče, kteří jsou mnohdy zoufalí a doufají, že to nějak přejde, nebo že si učitelka všimne zlých hochů a zasáhne. Ochrání dítě a potrestá viníky. Nejhorší řešení je FB a podobné sociální sítě a fóra s identifikací osob, takže pak celý zbytek světa do podrobností ví komu kdo a jak ubližoval.
Třídní učitelky si všimnou, že některé děti mají nečekané absence, tuší nebo spíš vůbec netuší, že se dítě bojí chodit do školy nebo ze školy, že si na něj za školou násilníci počkají, ale nic se neděje, protože dítě ví, že když něco řekne, lumpové ještě přitvrdí a zvýší své výhrůžky a učitelka ze zkušenosti ví, že si to děti samy nějak vyřídí mezi sebou, že to je výchova životem.
Škola i prostředí mimo školu musí být pro dítě nejen bezpečné, ale mělo by být i přátelské, aby se děti přirozeně mohly vyvíjet a poznávat svět jako normální prostředí pro život v klidu a ne ve strachu. Kdo šikanu nezažil, neví, o co jde.
|
|