Mně se osvědčila kombinace více metod. Nejprve rytmické slabiky (zvláště u mladších), rytmické hry typu "Na ozvěnu", "Štafeta", "Poznej, co vytleskávám (dle tabule ) apod. Poměrně oblíbené bylo vytleskávání rytmu dle notového zápisu (na jedné notové lince). Při nácviku rytmicky obtížné písně jsme si rytmicky přeříkávali text, příp. obtížná místa vytleskali. Doprovodné nástroje přišly na řadu vždy až po perfektně zvládnutém zpěvu písně. (V hodině jsem toho stihla méně než p. profesor Sládek, ovšem, měla jsem větší časovou dotaci.) Zkoušela jsem i rytmické diktáty. Ty byly pro žáky, příp. studenty obtížnější. Někdy stačilo nechat je zapsat rytmus známé lidové písně (a poradit jim, v jakém je taktu). Oblíbené bylo spojení rytmické výchovy s pohybem - nemyslím tím jen klasickou hru na tělo, ale též prvky taneční výchovy (oblíbené u osmáků - ovšem stávalo se, že se nezapojili všichni).

Tak to jsem rád, že to nedělám sám - někdy přímo "skládáme" středověkou píseň (vyberou si text) a u starších už přímo vytváříme píseň v rámci daného schematu.

Děkuji vám za dobré nápady a příjemné popovídání

Máš pravdu, já se to snažím vyvažovat, ale pochopitelně mi to někdy nevychází ... Hodně je baví (skoro všechny) zpívat vícehlasně, a jde to víceméně skoro všem ...

My jsme dělali podobným způsobem pohádky,ke každé postavě jsme vymýšleli "její" hudbu, jakýsi příznačný motiv (motiv Karkulky, vlka, sežrané babičky, babičky ještě nesežrané atp.)

Pozdrav je od Marty Gratzové z Prahy či Liberce

Jak vás tak "poslouchám", úplně závidím dětem jejich učitele !
Loučím se a těším se - někdy příště - na další diskusi s vámi !

Marto, tak zdravím i tebe.

Děláte to skvěle!

Také tak!