Možná bychom se měli podívat na již existující a ještě platný standard pro čtyřletá gymnázia. Co si o něm myslíte?

Nu myslím si, že něco podobného jsem četla v dokumentu Základní škola. Hodně se to podobá.

Podoba standardu je ošidná- bude-li konkrétní, máme zpět jednotné osnovy, bude-li obecná, nastane ve školách práce podobná práci na ŠVP- rozklíčování, pojmenování, konkretizace.

Přátelé, standardy žákovy práce, to je opravdu moc vážná věc. Jakmile je uchopíme jako nějaký nový RVP, nebo nějaké plošné testy k přeměřování žáků, bude školství zase v maléru - protože k tvorbě standardů musejí být přizváni a opravdu zapojeni (ne v nějaké falešné "celonárodní diskusi") skoro všichni myslící učitelé i další rozhodující osoby.
(V češtině ani nemáme pořádné slovo pro pojem "stakeholders", tedy ti, kdo v dané věci mají mít rozhodující slovo, protože za ni nesou lidskou, ne jen úřední, odpovědnost, protože ji vážně vykonávají, protože je to na nich). Moc se přimlouvám, abychom standardy od začátku chápali jako

a) dobrá očekávání toho, jak vypadá žákova práce (ne tedy jen "kolik to ho a čeho musí žák pamatovat", ani jen "co musí konkrétně provést", ani jako "minima", ani jako "maxima"). To znamená, že budeme umět lidsky srozumitelně v oborech říct, jaká máme oprávněná očekávání toho, že žák bude konat dobře. Dobře neznamená "průměrně"! Průměr se udělá i z velmi nechtěných mizerných výsledků celé populace, že? Ale dobré očekávání chce víc než průměrnou statistiku. Odvíjí se totiž od toho, co daná práce sama požaduje od člověka, který ji umí! Co vlastně všecko spravedlivě, pro dobro věci očekáváme od dobrého truhláře, učitele, řidiče, lékaře, ministra? Pro žáky potom ovšem tohle očekávání je zmírněno s ohledem na jejich věk, na rozvoj;

b) proces, a ne výsledek! Ne jako "předpis, zákon", ale jako stav našeho pochopení toho, co to je dobře ve škole pracovat. Po určitý čas - až se naučíme standardy chápat a vytvářet je v společné diskusi a ve shodě profesionálů (učitelů, odborníků, i informovaných a přemýšlejících rodičů nebo zaměstnavatelů) - budou standardy v určité podobě platit napevno. Ale není cílem, aby zkameněly a aby o vzdělanosti platilo to, co si za první republiky myslel tenhle a za komunismu onen...;

pc) ÚKOL k vlastnímu poučení pro profesionály, tj. jak pro učitele, tak zejména pro úředníky a rozhodovače ve školství. Už z diskuse výše přece vidíme, jak se lišíme v pochopení toho, O CO STANDARDIZACÍ žákovy práce JDE, jak různě si představujeme náročnost standardu atd. A v tomhle se musíme dříve, než to někdo prohlásí za zákon a bič, poučit, společně dohadovat, vyjednávat to pochopení a to PŘIJETÍ profesní veřejností.

A když nemáme u nás ani pořádně ustavené profesní asociace, nemůžeme se pouštět do tvorby standardů - protože pak nám je nadiriguje nějaký jeden úředník, nebo nějaký jeden tým z MŠMT či jeho ústavů. A to pak nebude standard! Protože

STANDARD VZDĚLÁVÁNÍ ZNAMENÁ NORMU, NA KTERÉ SE VE SPOLEČNÉM VÝVOJI TOHOTO STANDARDU SHODLI INFORMOVANÍ, ZKUŠENÍ PROFESIONÁLOVÉ, kteří navíc dokážou vidět i za hranice třídy, školy, oboru, až k žákovu způsobu učení, k učitelově roli a k tomu, co národ potřebuje.
ten (je tu Jednota matematiků a fyziků - ale znáte jejich výstupy..., a ostatní obory nemají skoro nic, kde by učitelé spolu studovali a spolu vyvíjeli ze zkušenosti a svých znalostí společná zásadní stanoviska k tomu, co je pro výuku a vzdělávání potřeba.)


Když se standard pochopí neinformovaně, moc narychlo, a hlavně bez přemýšlení (a to se u nás v řízení školství stává pořád!), můžou být velice nebezpečné pro kvalitu výuky, pro vzdělanost národa, a taky pro práci učitelů - můžou se stát, jak upozorňujete mnozí zde, otravou, hloupým bičem, můžou dublovat RVP nebo i protiřečit mu (jako to dělá státní maturita) atd.

Ale taky může standard žákovy práce být skvělý nástroj pro kvalitní vzdělávání, bude ochraňovat učitele před požadavky stále nových a nezaučených politiků a úředníků, a hlavně bude pomáhat učiteli, žákovi i jeho rodičům vědět, co to znamená dobře pracovat. O tom ještě napíšu.

Omlouvám se za pár chybných přesunů v textu nad tímto.

Už jen málo:
standardy žákovy práce jsou po světě hodně různé, a liší se taky proto, že jednotlivé školské systémy mají stanoveny jiné cíle! Kterou tu práci máme uvést v její standardní podobě: v chemii to bude výkon ve čtení tabulky prvků, nebo provedení pokusu, anebo vyřešení nějaké složky většího problému, ve které jsou chemické děje a vlastnosti látek nějak aktivně zapojeny?

Kdo by chtěl něco se dozvědět o tom, jak se vytváří standard, jenž může žákovi i učiteli opravdu pomáhat, měl by se podívat na projekt New Standards v USA. Ten dneska přejímají vlády států v USA, protože je moudřejší než jejich standardy vlastní, a je lepší právě tím, že byl vypracován během asi desti let s pomocí tisícovek učitelů a desetitisíců studentů/žáků. A je lepší proto, že není postaven na seznamech učiva, jako to bývalo v našich osnovách a jak to ještě v učivu zůstalo v Standardu pro G z roku 1996, i v povinném učivu v RVP-G. New Standards byly postaveny na nejlepších očekáváních učitelů, a na jejich zadáních, která dávali studentům a která taky poctivě učitel hodnotil.
Ke každé žákovské / studentské práci učitel sepsal kritéria: co se od ní očekává dobrého, čím naplní učitelovu představu dobrého výkonu. Docela konkrétně to vyznačil přímo v žákově listu s prací a vedle to ještě vysvětloval: které ze standardů, jak byly postupně formulovány, ta práce splňuje a čím přesně. A tohle bylo vydáno v pracovní verzi toho projektu, pro primární školu, pro Middle School a pro High School. A nad tím se zase dělal výzkum mezi učiteli, jak tomu rozumějí, zda to je dost náročné a dobré a splnitelné a zda to plní ty cíle, které učitelé považují za důležité. Hledaly se taky ty neznámé i známější dobré úlohy (ne z nějaké Sbírky úloh z matematiky, která mučí žáky už třicet let). Ovšem v tom byli taky univerzitní odborníci (z Pittsburgu), jenomže takoví, co dovedou víc než jen psát články z článků a knihy z knih.
Důležité je, že všecky úlohy ve všech oborech zadávaly práci na něčem, co dávalo smysl, co bylo "normální", ne školní. Každá ta práce byla vlastně něčím, co se u nás nezkušeně nazývá "projektem" - něco, co by bylo dobré mít vyřešeno, se v ní mělo vyřešit a ten postup řešení byl posuzován. O svém přemýšlení na úlohou také žáci psali svůj protokol, aby ukázali, že používali operací patřících k oboru, a že nehádali nebo to neměli odkudsi z cizího.

Ať už ty standardy v tom projektu považujeme, nebo ne za vhodné pro naše poměry (kultura je tam jiná), ten postup, kterým vznikaly, je podle mě nejlepší z těch, co si dovedu představit. Protože "předpis", který pak vláda nebo školský okrsek přijme, může každý učitel i rodič pochopit, akceptovat, a hlavně používat: poučíte se a vzděláte i pouhou četbou takového popisu úloh v třech věkových úrovních, a to v mateřštině, matematice, přírodních vědách a v "aplikovaném vědění". Odpadnou všelijaké zběsilé diskuse, protože každý může pochopit, o čem mluví, když vidí tu žákovskou práci a to naprosto inteligentní a velice nápomocné hodnocení.

Nejde o žádné zavádění standardu sloužícímu pro plošné srovnávací testy v páté-deváté a poslední třídě, nejde o to, aby politici zpětně ztrestali školy a učitele, nýbrž jde o jeden ze skutečných nástrojů na to, aby se dá škole, žákovi i národu pomáhalo, když stát chce zlepšit kvalitu vzdělávání.

Pokud by standardy byly pojaty a vytvořeny takto- jsem pro všemi deseti. A hlásím se do pracovní skupiny.

Pokud je to v našich poměrech utopie, je mi to líto a mělo by se něco změnit.

Děkuji za přesné formulace mých neuspořádaných myšlenek.

Obávám se, že mám důvod se obávat. Vzhledem k ministerské nadprodukci různých brožurek, záplat RVP a dalších nápadů spíše očekávám standard jako rychlokvašku (práce na deset let? vždyť nejdelší časové období je přece období volební). A podle nedávné MF Dnes trápí pana ministra na žácích základních škol především nedostatečné znalosti. Kdo vlastně bude tvořit podobu standardu? A kdo by měl tvořit podobu standardu?

Tvořit ho bude pan ministr. Trošku mi připomíná postavičku Ondřeje Sekory, která není reálná....a měl by ho tvořit tým, který popisoval pan Hausenblas.

K podobě standardu. Začnu narativně, jsem češtinář. Včera jsem dokončil analýzu ŠVP Německé školy v Praze. Vzhledem k tomu, co zde napsal Ondřej H., dodávám konkrétní důkaz, že české RVP jsou na půl cestě mezi pozitivistickým pojetím vědění (odborné výstupy oborů poznání dle Comta, učivo, standardy zvládnutí učiva) a postmoderním chápáním vědění: naplnění všemožných potřeb pro život (kompetencí, postojů, tvorby argumentů, vyhledávání a třídění informací apod.). Škola je nutně a správně systém konzervující, jinak by si mladí se starými neměli už vůbec co říci, na VŠ se budoucí pedagog seznamuje zejména s vědeckými výstupy oboru a jeho metodologií, než aby promýšlel didaktiku.. Takže se základním nastavením moc nesvedeme. Ale jde to i jinak:
Německá škola učí obor dějepis ve vyšším stupni G studia jako kurs, který pokrývá tři tematické okruhy: Evropa (od prvotních myšlenek sjednocení k integraci a jejím problémům, od římského a latinského universa po euro), modernizace (vliv technologií a organizace moci na společnost) a mezi demokracií a diktaturou (nejen německé trauma s totalitou, mediálním zmasověním společnosti a možnostmi, jak masovému zhloupnutí předcházet).
"Po holocaustu již pravidla neplatí." Jsme v období, které francouzští "poststrukturalisté" nazývají časem transgrese -technologie, organizace a komunikace dospěly do fáze, že dokážeme zlikvidovat základní podmínky života, popřít vlastní lidství a ještě se při tom dobře bavit v 3D. Šok z překročení představitelného umožňuje nové vidění. Dějepis už nechápeme jako přehled toho, co se stalo, ale zdůvodnění toho, kdo a kde jsme, vyvození zásad, aby se moudré a dobré věci rozšířily a zlu aby se každý člověk dokázal bránit v privátním, pracovním a veřejném prostoru (Ahrendtové překlad nesrozumitelného Heideggerova Da-sein).
Aby německá škola plnila školský zákon, zařazuje v předmaturitním ročníku pro české studenty kurs, který pokrývá vše, co v předchozích třech letech nečinili - v podstatě zbylé povinné učivo a oborové výstupy. Dodávám, že se jedná hlavně o takové, které nemají až tolik co do činění s tím, kdo jsme, kde jsme, co chceme a co nikoliv...

Standard v ČJ: pan Hausenblas v Respektu uvádí mimo jiné příklad s maturitní úlohou "testující" znalost pojmu přívlastek postupně rozvíjející. Samotné učení syntaxe mi nepřipadá až tak plytké, neboť jsme se studenty zažívali spousty zábavy při analýze vět vytvořených profesionály. Ale jeho dotaz bije jako zvon. Proč tento "špek" testujeme u zkoušky, která má fatální dopad na 110 tisíc lidí každý rok? Kdo tom rozhodl, že právě takovéto úlohy jsou v katalogu? Byl to "dosud platný standard pro čtyřletá gymnázia", mám-li citovat předchozí diskusi?
Stejně jako středoškolák, i žák základní školy má umět napsat správně text. Standard definuje to, co znamená správně. Nebude to rozsah ani bohatství jazyka - to musí zůstat na individualitě žáka. Co to tedy bude? Takto musíme postupovat u každého očekávaného oborového výstupu RVP.
Návrh na standard textu (OV, 5. ročník: píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry)
A) podoba práce
1. píše správně všechny pravopisné jevy odpovídající jazykovým výstupům v 5. ročníku, pokud si není jist správností pravopisu, požádá o pomoc učitele
2. odevzdá práci dle zadání učitele
3. odevzdá práci včas, popř. se předem omluví a požádá o posunutí termínu
B) Forma-obsah
4. text odpovídá požadavkům, které jsou žákovi předem známy, žák na nich spolu s učitelem předem pracovali a učitel si ověřil, že jsou žákovi srozumitelné
C) kritické myšlení
5. text jednoznačně rozvíjí dané téma, sled myšlenek je realizován srozumitelně, žák nepřeskakuje od jedné myšlenky k druhé; text je koherentní - žák správně navazuje věty (odstavce asi až v 7. ročníku...)
6. žák v textu zvažuje různé perspektivy a názory
7. žák si je vědom zákonů a pravidel, zejména se nedopouští diskriminace, neschvaluje kolektivní a individuální teror, nezpochybňuje práva a důstojnost druhých lidí
8. žák nechá svou práci před odevzdáním přečít spolužáka, rodiče nebo učitele ze školy a zapracuje jeho připomínky

Taková je má zkušenost se standardem.

10. listopadu o tématu hovořil pan ministr Dobeš, Marie POJEROVÁ, ředitelka Základní školy Hanspaulka z Prahy 6, Michaela RYBÁŘOVÁ, zástupkyně ředitele Základní školy Burešova z Prahy 8, pedagožka anglického jazyka a Jana STRAKOVÁ, analytička základního a středního vzdělávání, Institut pro sociální a ekonomické analýzy ISEA, a bývalá poradkyně ministra v padesátiminutovém pořadu ČRo 6, Studio STOP. Zde je záznam pořadu: http://www.rozhlas.cz/iradio/archiv?p_g ... n=&p_po=45

Písemný přepis zde: http://www.msmt.cz/ministerstvo/cro-6-s ... source=rss