Kateřina Fialová píše:
Ale vždyť to všechno je právě v tom dějepisu! ... na čem líp odučíte právní výchovu než na antickém Římu (6. třída - v té době mají žáci zvýšenou vnímavost ke spravedlnosti - někdy až moc)?
Takže taky díky, že jste dala odpověď panu Zichovi, který pochyboval, zda si mají v deváté třídě žáci něco pamatovat z šesté třídy. Ty římské základy právního systému by se hodily, ne? Stejně tak třeba vztah mezi lokací středověkého města a obchodními komunikacemi, to se hodí každému, kdo chce mít hospodu nebo trafiku. Z faktografie tradičního učiva sedmé třídy mi připadá aktuální mj. islám.
Dá se to ale klidně vzít i obráceně: protože politické systémy, ekonomiky, náboženství mají svou historii, tak lze říci, že dějepis je v nich. Proto v některých zemích neopakuje (vyšší) gymnázium znovu výklad dějin, který proběhl na nižším stupni (v primě až kvartě, šestce až devítce), ale historii jednotlivých problémů (státní zřízení, náboženství) analyzuje v rámci sociálněvědních disciplin. Čili jednou dějepis ano, dvakrát už ne, resp. podruhé historie jinak než chronologické politické dějiny. Třeba to takto už nějaká gymnázia u nás dělají, o gymnaziálních ŠVP moc nevím.
Takto odpovídám i panu S. - asi se shodneme, že není podstatné, jak se ten předmět jmenuje, podstatné je, zda se žáci setkají s těmi přesahy do současnosti a do jiných sociálněvědních disciplín.
Nejsem si ale jist, že takto se dějepis obecně vyučuje, a že ho tak děti chápou. Stále si myslím, že by dobré standardy mohly trochu zaměřit výuku tímto směrem.
P.S. Když zmiňujete ty učebnice, podílel jsem koncipování dvou řad učebnic vlastivědy (nyní ČJS), kde jsou ty vazby pojednané takto a v intencích toho, o čem píše O. Hausenblas. Pokud vlastivěda (ČJS) není věrna své původní koncepci z počátku 20. století, kdy hraničila s výchovou k nacionalismu, dává prostor pro to být moderními integrovanými "vědami o společnosti".