To už mi připadá poněkud mimo standard textu a OV. Nemyslíte?

Znějí zde různé názory.

Kdybyste měli tedy odpovědět na otázku, zda si myslíte, že standard základního vzdělávání by měl být:

• především prostředkem kontroly státu ("stát si chce ověřit, zda školy výstupy plní"),
  
  nebo
  
  
• že má být především prostředkem zpětné vazby pro učitele a žáky ("učitel si chce ověřit, zda žáci výstupy plní, žák se chce dozvědět, nakolik výstupy plní a kde musí přidat")
  
  - co byste odpověděli? Co si o tom myslíte?

Měl by být prostředkem zpětné vazby, ale bude především prostředkem kontroly státu.

Jano, díky za názor - máme nyní možná (velmi malou?) nějakou šanci vše ovlivnit - viz zde.

Proto se nebojme říci, co považujeme za optimální.
Jak si dovedete představit využití standardu tak, aby byl pro Vaši školu prostředkem zpětné vazby?

Bohužel, nevíme jaký je cíl ministerstva při tvorbě standardů. Nemohl by se k tomu někdo z komise vyjádřit? Může být totiž i třetí důvod:
- sjednocení výuky

Na roztříštěnost ŠVP se opravdu mělo myslet na počátku tvorby. Sjednocení výuky se už zde i probíralo, ale je pravdou, že sjednocení výuky daleko lépe umožní kontroly. Zpětné vazby pro pedagoga, žáka a školu se až tak sjednocení netýká- s tím školy pracují (lépe či hůře).
Přimlouvala bych se, aby už učitelé měli klid k práci- aby mohli se standardy pracovat bez časového stresu, aby se mohli zúčastnit smysluplné a konkrétní diskuze, aby se prostě neplýtvalo silami a nervy.
Vize- cíle- prostředky, strategie......tak se tvořily ŠVP a vlastně vše, co se týká škol a MŠMT někde tu cestičku ztratilo. To je můj dojem.

Pokud chceme definovat standard pro tento konkrétní očekávaný výstup, musíme brát žákovo vyjadřování jako komplex, tedy včetně možnosti vyjadřovat názory na hraně (etické) korektnosti. Pokud by na tuto možnost standard zapomněl (samozřejmě jen tehdy, je-li to potřebné, tedy tvoří-li žák samostatně komunikáty), byl by to zase „bezpohlavní nástroj typu učebních osnov vycházejících hlavně z učiva (stanovoval by pouze předmětově omezené dovednosti).
Ministr školství chce zavádět standard hodnot, etiku do škol. Ukázkový standard, jak jsem jej předvedl, právě z této vize vychází a realizuje ji v tom, že dává učiteli a žákovi na vědomí, že (mj.) „svoboda slova“ má svou hranici. podle mého názoru je třeba, aby se učitelé všech oborů v rámci školy shodli na tom, kde tuto hranici nastaví a jak s ní budou pracovat. K tomu jim pomáhal rámcový vzdělávací pragram tím, že uváděl občanské a osobnostní dovednosti jako povinnou náplň výchovy a vzdělávání. Nyní je to etický standard, který chceme nastavit společně, minimálně a centrálně.
Možná právě to, že RVP není hodnotově neutrální, ale učení se hodnotám a postojům vyžaduje, přináší rozčarování. Troufnu si ale říci, že pokud by škola neměla vést s žáky diskusi na téma hodnoty a ukotvení naší civilizace a našeho společného prostoru, pak nemusí učit učitel, ale stačí počítač s dálkovým připojením a jednou za čtvrt roku komplexní test. To platí pro celý proces výchovy a vzdělávání.
Když se začalo hovořit o výchově k hodnotám a etickém rozměru působení školy (etické výchově jako apendixu občanského vzdělávání), považuji za potřebné, aby byla posuzována i postojová rovina tvorby žáka a hodnotové působení učitele v celém procesu výchovy a vzdělávání. Co si pomyslí žák, když přijde z „hodiny etiky“, kde se bude učit, že lidé jsou si rovni, mají svá práva a jejich chování musí ctít zásady mravnosti, a v následující hodině mu učitel odmítne ukázat test a nevysvětlí, v čem spočívá jeho chybování, a nepomůže mu chybu odstranit?

Jako odpověď dovolím si parafrázovat Jana Wericha.

"Mně se líbí váš optimismus, který předpokládá, že co učitel, to blbec."

Díky za vaše názory!
Díky i za parafrázi, pan Werich byl jistě moudrý pán, ale to sem patří jen okrajově.
Uvažujeme tedy dále o tom, jak by tedy měl vypadat standard, který by poskytoval optimální zpětnou vazbu.