Návštěvník píše:
Petr Koubek píše:
Standardy vnímám jako pokus vzít v úvahu, že lidé nejsou ideální, a že každé dítě má právo na zajištění určité minimální vzdělávací služby. Základní myšlenka standardů je myšlenka každého dítěte na to, aby odcházelo ze školy vybavené určitým minimem nutných kompetencí či jak se tomu teď má říkat, a to i tehdy, když ve škole nenarazí na osobnost, ale třeba bude mít pět let neaprobovaného učitele, začátečníka či naopak vyhořelého unaveného důchodce, který chce učit jako před 30 lety, přestože svět se změnil.
Váš názor je pro mne velice cenný, když bude existovat standard toho, co je kvalitní škola, nebo (ideálně), když se bude veřejnost zajímat o to, jak má dobrá škola vypadat a kvalitní učitel jednat, co má znát, co má studovat, aby se zlepšoval, jak si má udržovat dosažené dovednosti... Zaručíme žákyním a žákům
kvalitnější přípravu na budoucí život. (!! nezaručíme jim úspěch a dobrý život, to ne!!) Pokud se bude někde v těchto intencích pohybovat zadání standardu - tedy souhlas s tím, co píšete, ano, jde v prvé řadě o to pokusit se zajistit naplnění ústavního práva dětí na vzdělání - pak jsme možná na stopě.
A jen upozorňuji, že jsem jako didaktik češtiny odpovídal na otázku, kdo může naučit mladé lidi číst. Jako vždy, vzor, tedy čtenář. Kdo nečte, nenaučí číst, to dá rozum, ne? A není to předpoklad jediný, je jen nejdůležitější.
