Mgr. Zdeněk Sotolář píše:
Ano. Všechno už je na spadnujtí. Tedy rozhodnuto. Nás se ve skutečnosti nikdo neptá, my si tu jen tak klábosíme a ministerské mlýny melou, melou, až nás semelou.
Já bych rovnou neházela flintu do žita - tím se v každém případě připravujeme o jakoukoliv možnost cokoliv ovlivnit.
Mgr. Jan Zouhar píše:
Je dobré se také občas ohlédnout do jiných zemí, jak to tam dělají. Zajímavě se o tom píše v Učitelském spomocníkovi:
příprava nových testů, které by měly testovat kompetence, v USA.
Díky, Jendo za článek. Zaujalo mne v něm například toto:
Testování může zlepšit výukové výsledky žáků jedině tehdy, ověřuje-li dosažení správně definovaných výukových cílů a má-li učitel tyto výsledky k dispozici natolik včas, že je schopen podle nich výukový proces modifikovat, v ideálním případě individualizovat podle potřeb jednotlivých žáků. Takový typ hodnocení výukových výsledků je nazýván pedagogickou diagnostikou. Jiné typy testování, např. výstupní plošná certifikace na způsob státní maturity, mají na výukové výsledky pouze nepřímý vliv. Důsledkem jejich aplikace je to, že se výuková činnost zaměřuje pouze na to, co je testováno. Riziko, že se tak stane i tehdy, jsou-li předmětem testování pouze minimální potřebné znalosti, je značné. Vychází mi z toho, že testování jako takové nemusí být špatné, ale jde o to,
CO se testuje - chtělo by to tedy asi testovat dovednosti, kompetence žáků, ne izolované znalosti - a
JAK se s testy NAKLÁDÁ - učitel ví dlouho dopředu, jaké jsou cíle a na co má žáky připravovat a má možnost přizpůsobovat vše jednotlivým žákům. Podle zkušeností ze zahraničí to není utopie.
Článek taky zdůrazňuje funkci takových testů jako prostředku zpětné vazby pro žáky a učitele. Je tedy nutné, aby testování bylo plošné?
Nestačilo by, kdyby učitel mohl kdykoliv takový test použít, aby si ověřil, jak na tom žáci jsou, a podle toho dál upravoval výuku? Co si o tom myslíte?