Dobrý den,
hodnocení ve výchovách je obrovský problém. Nejlépe by bylo nehodnotit vůbec a dílo pouze okomentovat. Pro rozvoj talentu (osobnosti) je tento způsob ve výchovách přirozený a normální, ale v prostředí škol zatím bohužel nepoužívaný. Už jste někde slyšeli trenéra sportovce říci k jeho výkonu, dnes jsi to měl za tři? Já tedy ne. Trenér vždy svěřenci podá hlubokou zpětnou vazbu, kde jej upozorní na dílčí aspekty celkového výkonu. Zhodnotí jej podle techniky, výkonu, spolupráce, fyzické a psychické dispozice atd.
Co z toho plyne? Nehodnoťme ve výchovách měřitelnými hodnotami (známka, procento, body), protože to objektivně prostě nejde a pro rozvoj osobnosti to jednoznačně nemá smysl
. Osobně bych všem doporučil pro výchovy zavést slovní hodnocení, i kdyby to mělo znamenat, že ve škole zavedete pro výchovy výjimku z ŠVP (netuším, zda to vůbec jde).
Pro ty, kteří přesto výjimku pro slovní hodnocení nedostanou, doporučuji stanovit co možná nejvíce objektivní a měřitelné (učitelem posouditelné) hodnoty. Osobně, jsem bývalý učitel Vv na osmiletém gymnáziu, jsem se snažil zavést hodnoty typu: Čas strávený na vytvoření díla (bič na netrpělivé žáčky, kteří se moc nesnažili
), Úsilí věnované přípravě a tvorbě díla apod.
Zároveň je velmi vhodné zavést specifické měřitelné parametry pro každou zadanou práci. Na základě těchto specifických parametrů poté dílo hodnotit. Samozřejmě je-li to u daného typu práce možné. Zároveň lze tímto způsobem změnit celkově přístup k Vv, kdy prostě výstupem hodiny bude například počet zobrazených artefaktů, nikoliv jejich výtvarná hodnota.
Zároveň určitě doporučuji využití závěrečné výstavy (debaty) s diskuzí a obhajobou práce autorem před spolužáky. Při této debatě poté můžete, pakliže musíte hodnotit známkou, jako arbitr závěrečně shrnout a zhodnotíte měřitelné ukazatele výkonu žáka.
Celkově je potřeba zohlednit dvě problematické věci.
1. Co si počít s talentem žáka? Jak jej zohlednit v hodnocení.
2. K čemu jsou výchovy ve školách zavedeny. Jaké mají výchovy cíle?
I přes velmi velkou problematiku posuzování této oblasti, jsem si k bodu 1 vytvořil, podle složení třídy, dvě nebo tři kategorie žáků:
- žák s velmi výrazným talentem;
- žák s výrazným talentem;
- žák s talentem.
Žáci věděli, po osobním pohovoru, do jaké kategorie jsou zařazeni. Podle této kategorie jsem přistupoval k hodnocení, které bylo k výrazně talentovaným žákům v mnoha ohledech přísnější.
K bodu 2 mám ještě méně jasnou, a o to více problematickou odpověď. Dodnes netuším, proč se výchovy na školách stále udržují při životě, když je vlastně nikdo nechce (rodiče, žáci, kolegové - učitelé jiných předmětů, kterým bere tolik potřebnou časovou dotaci). Mluvím o zkušenosti na Gymnáziu, proto mě berte s rezervou.
Zároveň jsem si celou dobu kladu otázkou, co je vlastně výstupem žáka, který absolvuje celý cyklus Vv na základní škole. Myslím, že je neobhajitelný koncept Vv jako zážitku – zážitkovosti.
Zároveň je nutné si uvědomit, že v současné společnosti jsou výstupy výtvarné výchovy – tj. schopnost se vyjadřovat a komunikovat pomocí výtvarných a výtvarné výchově příbuzných technik v 95% nepotřebné.
Nemluvě o tom, že přípravu na profese typu architekt, grafik apod. zvládnou bez větších problémů umělecké školy všech typů. Zároveň je nutné si uvědomit, že základní vzdělávání, má obrovskou konkurenci v přesycené nabídce speciálních výtvarných kurzů, kde je možné dítě mnohem snáze a efektivněji rozvíjet ve specifických oblastech.
Zřejmě tuto otázku nedořeším, ale bez jejího zodpovězení, je pro mě obecně problematické učit Vv, natož žáky ve Vv hodnotit
.