Luďka Roubíčková píše:
Domnívám se, že známku prostě požadují ti, kteří potřebují srovnání a jasnou informaci.
Luďko, děkuji za názor. Mohla byste ještě nastínit, jak by mohla taková ideální kombinace slovního a známkového hodnocení vypadat? Děkuji.
Také by mě zajímalo, v čem vidí ostatní známkující učitelé výhody tohoto způsobu hodnocení. Napadá mě k tomu spousta otázek, např.:
Může být známka skutečnou motivací k získávání trvalých vědomostí a dovedností? Získá žák (rodič, střední škola) na základě klasifikace reálnou představu o svých (žákových) dovednostech?
Velmi dobře vím, že průběžné i výroční slovní hodnocení zabere spoustu času a vyžaduje mnohem více energie. O to víc mě mrzí, že pro účely přijímacího řízení musíme (my, co hodnotíme slovně) převádět hodnocení na klasifikaci. Myslíte si, že by mohly střední školy místo průměru známek brát na vědomí detailní hodnocení žákových znalostí, dovedností a kompetencí?
A ještě jedna otázka: využíváte i další způsoby hodnocení, než ty, o kterých mluvila Luďka? Máte nějaké zkušenosti se sebehodnocením žáků (např. na základě portfolií)?