Radek Sárközi píše:
Na většině škol se navíc známkuje a zkuste nějak do známky dostat klíčové kompetence... Ani to nezkoušejte - byla by to zbytečná práce.

Učitelé se vždy řídili a stále řídí především tím, co je v učebnicích...
No, my (naštěstí) učebnice pro děti nemáme (to neznamená, že je nemám já ve své knihovně), takže si mohu vymýšlet či vybírat, co potřebuji a co si myslím, že je pro mé žáky vhodné a potřebné. Mimochodem, na České škole jsem četla něco o "soumraku vydavatelů učebnic", tak na tom budou možná za chvíli ostatní školy podobně, jen nedobrovolně. Dobrá zpráva je, že to lze! (Žáci se brzy učí psát si své vlastní zápisy v různých podobách, od prostého vyprávění až po myšlenkové mapy, a sami si je ilustrují.)
S těmi známkami máte pravdu. Jsem vděčná, že můžeme hodnotit slovně. Ale i u nás nastává ten hrůzný okamžik, že musíme v 8. a 9. třídě převádět slovní hodnocení na známky. Musím říct, že kritériím hodnocení pro všechny předměty tak, aby aspoň přibližně známka korespondovala s obsahem slovního hodnocení, jsme věnovali mnoho hodin práce. V té době jsem byla třídní na druhém stupni (u nás třídní učí většinu předmětů ve své třídě), takže jsem stála přímo "v centru dění". A stejně nejsou rodiče spokojeni. To je zvláštní fenomén - pokud má žákyně ve vysvědčení vypsáno, v čem všem má mezery, rodiče jsou v klidu. Když jí pak nakreslíte to číslo, rodiče zešílí... (Ale to je do úplně jiné diskuze. Zase můj starý problém

.)