Ivan Ryant píše:
Rekurzivní myšlení? Napadá mě Hofstadter: Gödel, Escher Bach...
Jinak teorie rekurzivních funkcí je samostatná disciplína v matematice...
Jsou i programovací jazyky založené na rekurzi...
No, jo. A zvlášť nadaní žáci by si rozvíjeli částečně rekurzivní myšlení, že. Jde mi o to, že se mi špatně hledá smysluplné "rekurzivní myšlení" v kontextu informatického myšlení, které má být užitečné "pro každého".
Skoro bych se nedivil, kdyby původní významy byly třeba ve smyslu:
* logické m.: výroková logika, možná i predikátová
* algoritmické m.: hledání řešení ve formě posloupnosti kroků, případně s obvyklými řídicími strukturami
* rekurzivní m.: rozklad problému na menší a pokud možno stejné či podobné problémky, které vyřeším triviálně, nebo jedním z těchto tří "myšlení"
Ale nelíbí se mi to, je to banální. Ztrácí se tím ty parádní věci zmíněné výše Ivanem Ryantem.
Ivan Ryant píše:
A pokud jde o rekurzivní myšlení bez příslušného algoritmu (tj. bez procedurální interpretace), tak i predikátová logika má rekurzivní charakter. Snad by se dalo říct, že když programuju např. v Prologu, tak uvažuju rekurzivně a nemusím kvůli tomu znát algoritmus Robinsonovy procedury, není vyliž pravda?
Asi je, byť si moc nedovedu představit úspěšnou práci s Prologem bez aspoň mdlé představy o tom, co ten Prolog potom dělá. Hlavně ale stále těžko hledám obhajitelnost Prologu pro všechny, tedy kromě toho, že je to pěkné a kultivuje to mysl. Jenže tady se nebavíme o ideálu prvorepublikového gymnazisty.
Ivan Ryant píše:
Analytik informačních systémů ani programátor se ovšem neobejde bez paralelních procesů a jejich synchronizace ...
Schopnost uvažovat o paralelně běžících procesech a jejich synchronizaci je naopak něco, co se IMO hodí každému, i ne-informatikovi. "Koordinaci" uvádí P. Denning mezi "
great principles of computing". Tohle myslím ukazuje, že bychom měli být velmi opatrní, aby nějaká formulace ze strategie nebyla bez dalšího použita jako definice, a aby případné výčty (log-alg-rek, ale najdou se tam i další) nemohly být vnímány jako úplné a vyčerpávající.
Ondřej Neumajer píše:
Pokud se podaří zde, v rámci diskuze, dát dohromady vhodnou formulaci, pak ji rádi využijeme.
V hotovou formulaci bych asi nedoufal, ale třeba tu něco vyplyne. Jsou nějaká kritéria? Jak tu zaznělo víckrát, jazyk strategie se nám jeví jako poněkud zamlžený. Kdo je cílovou skupinou, čemu rozumí, a kde je naopak třeba opatrnosti? Jakou roli má vymezení IM ve strategii, kromě role ilustrační, tedy aby měl čtenář přibližnou představu, o čem je řeč?
Napadá mě poněkud alibistické řešení. Kromě našeho vlastního popisu (z něhož musí být jasné, že to je povídání, nikoliv definice) uvést více existujících vymezení, nebo aspoň odkazů (kromě uvedeného od CSTA ještě třeba Wing a Royal Society). Tím výběrem dají autoři strategie najevo, k jakému pojetí se přiklání, přitom je jasné, že nemá moc smysl přímo přebrat zahraniční vymezení do českého vzdělávacího systému. Aspoň mně pomohlo vidět různá pojetí, abych si nějak domyslel jejich společný jmenovatel.