Upoutal mne článek Dany Moree a Peetry Morvayové, který je primárně určen k rozvoji čtenářské gramotnosti, ale text o vzdělávání Romů v Kanadě je zajímavý. Upozorňuje na malou motivovanost romských dětí ke vzdělání, což je asi kardinální problém, související s jejich začleněním do společnosti. Jak se díváte vy na tento problém? Co by se s tím dalo dělat, nebo co proti tomu děláte sami?

Shodou okolností mám nyní v právě se končícím e-learningovém kurzu Rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí několik paní učitelek, které pracují mmj. i s romskými dětmi. Často říkaly, že problém vidí v nízké úrovni spolupráce rodičů se školou.

Rozdíl totiž nespočívá v tom, že by romské děti byly jaksi od narození méně motivované k učení, k práci. Podstata problému je myslím v tom, že romští rodiče milují své děti hodně nekriticky - respektive viděno očima člověka naší kultury, bude se nám to tak jevit. Jejich přístup k výchově dítěte je asi v tomto heslu: když dítě něco nechce, nebudeme ho nutit. A to je podle našich měřítek problém, protože děti na začátku školní docházky a ostatně celou školní docházku k ledasčemu tak trochu "nutíme" a očekáváme zde podporu rodičů. Že dohlédnou na to, že dítě udělá úkol. Romský rodič to má jinak - když dítě nechce úkol udělat, nebude ho nutit, to je proti jeho zvyklostem. Potvrzuje to například i to, že když do školy chodilo romské dítě, které ale bohužel vyrůstalo v dětském domově, potíže s řádem a motivací nemělo. To ale neznamená, že byly "lepší".

Takže si myslím, že správná cesta není dělat něco "proti tomu", ale první krok spočívá v tom, že člověk pochopí, že to mají Romové (většinou) jinak a proč. Asi nelze zůstat jen u toho, ale o tom zde napíše určitě nějaký praktik, který má více zkušeností.

O vzdělávání Romů se dost často hovoří. Učím na škole, která je romskou školou a ve vyloučené lokalitě. Slyšela jsem také názory, že romčata mají nižší intelikenci. Tento názor já nezastávám. Jak již se zmínila Lucka, opravdu mají jinou kulturu, to je jedna věc, druhou a důležitější je přístup rodičů ke vzdělávání. Oni vzdělání neuznávají cituji rodiče: "do práce mne stejně nikdo nevezme ať mám školu, nebo nemám"v postatě mají pravdu, zažila jsem, když byl odmítnut asistent pedagoga z vyskoškolským vzděláním, a to po zjištění, že je Rom NE NA NAŚÍ ŠKOLE. Vraťme se k romským žákům.1.) Musíme si uvědomit, že při nástupu do ZŠ se romský žáček začíná teprve seznamovat s tím, co žáček majoritní má zmáknuté již z předškolního zařízení. Ano, jsou zřízeny přípravné třídy pro romské děti, ale bohužel navštěvované jen sporadicky. Bohužel není žádná "páka", která by donutila rodiče tyto děti vodit pravidelně. To samé je se školní docházkou. Hlásíme pravidelně neomluvené hodiny na soc. úřad za dva roky, jsem ve třídě soc. pracovnici neviděla a paní doktorka je schopná omluvit zpětně absenci i za 3týdny - jsme pro legraci.2.) učit by tyto děti měli učitelé, kteří k těmto dětem mají vztah, a ne protože jsou bez vzdělání a jinam by je učit nezali. Je to asi dost ostrý názor, ale i to je pravdou. Romské děti potřebují již při vstupu do první třídy jiný přístup. Jedná se vlastně o žáka se specific. potřebami. proto je důležité žáky chápat, využívaz různých altern. metod ve výuce, motivovat a promlouvat s rodiči, protže přes ně vede cesta.
Tohle téma je na velmi dlouhé povídání a nejde vše postihnout do krátké odpovědi. Bohužel. Pokus si k těmto dětem učitel cesu najde, je to moc hezká obohacující práce.

Miroslavo,
píšete, že by se na toto téma dalo povídat dlouho. Co kdybyste více o svých zkušenostech napsala blog?

opravdu mají jinou kulturu

Princip nějaké dvojí, trojí... a bůhvíkolikáté kultury ve státní škole nelze připustit. Princip multikulturality ztroskotal, menšiny se musí začlenit, integrovat. Nikdo menšinám nebere kulturní vyžití, ale ať si ho užívají v soukromí, ve folklorních kroužcích, na festivatelch. Proč se na odlišnost své kultury odvolávají nejčastěji, nebo dokonce právě jen Romové? Vietnamci se rychleji začleňují do většinové společnosti, jejich děti takové problémy ve škole nemívají. Proti muslimům vystupujeme velice ostře, bráníme jim ve stavbách mešit a minaretů, ale Romové jsou jakousi chráněnou, ba protekční menšinou. Pevně svažme čerpání sociálních dávek se školní docházkou a uvidíme.

S tím souvisí ještě jeden aspekt, který vnímám jako stejně stěžejní - ani sami rodiče neuznávají vzdělání jako prioritu - a možná mají pravdu, jak potvrzuje příspěvek paní Miroslavy:



Můžeme s tím něco dělat?

Bohužel není žádná "páka", která by donutila rodiče tyto děti vodit pravidelně. To samé je se školní docházkou.

Myslím, že páka je. Totiž peníze. Viz návštěvník výše.

Třeba se skutečně změn dočkáme..dnes jsem se dočetla:
Povinně do školy. Výplata sociálních dávek bude striktně vázána na zajištění řádné docházky dětí do školy.
k nalezení zde:http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=673316

Kéž by. Jen doufám, že to bude co nejjednodušší proces pro učitele. Jsme vesměs měkkosrdcatí, a cítit se pak jak bonzák střihnutý upírem by mi zrovna moc nesedělo. Navíc se pak bát o holý život...

PS: Prosím, berte má slova s nadhledem, jedná se o specifický druh humoru typu "zoufalec" .

ano, jsme pro legraci, máme tu samou zkušenost. A to nemluvím o majetných olašských Romech, kteří docela dobře "spolupracují" nejenom s lékaři, ale i s policií (někdy se tomu nedá divit, než nechat vyhrožovat sobě nebo svojí rodině, raději jim jdou z cesty). Sami Romové jdou cestou nejjednoduššího odporu, jejich názor je, že my jsme ti hloupí, kteří jim tento způsob života tolerují...jsem pro svázání sociálních dávek s pravidelnou školní docházkou a podmínkou docházení už do předškolního zařízení. Co se romské děti nenaučí do 10-12 let, to se potom už těžko dožene, nastupující puberta (a většinou nastupuje dřív než v neromské populaci) nastolí úplně jiné priority než je školní výuka.

podotýkám, že tato má úvaha se zcela jistě netýká všech romských rodin