Bohunka Trelová píše:
No, abych pravdu řekla, vždy mám pocit, že je obtěžujeme, když se snažíme něco navrhnout. Z úst jedné p. učitelky jsem si vyslechla udivený názor, proč "to všechno děláme, vždyť nám to stejně nikdo nezaplatí" a pak dodala "Stojí vám to za to?" No, co na to říct. Asi stojí, jinak bychom to nedělaly, že
.
Dnes už jsme asi někde jinde než před 20-i lety a některé p. učitelky si to pořád nechtějí připustit. Máte někdo lepší zkušenosti? Jaké? Co na to p. učitelky se základky? Poradíte, jak na to?
Dobrý den Bohunko,
otevřela jste opravdu nosné téma.
Učím na ZŠ. Svého času chodívaly paní učitelky ze školky na "exkurze" do školy s budoucími prvňáčky - prohlédnout si školu, podívat se do tříd, nakouknout do vyučování... V poslední době to však ustalo.
Předpokládám, že za tím byla asi nějaká "akční paní učitelka", jako jste vy. A teď to opravdu myslím jako poklonu, protože bychom si takových lidí, kteří věnují svému poslání maximum energie, měli vážit. Proto nechápu postoj citované paní učitelky. Ačkoli - nemusela bych hodit moc daleko - i v naší škole by se takové názory našly a předpokládám, že by jich nebylo až zas tak málo. Může za to společenská prestiž našeho povolání?
Abych však reagovala na vaši otázku "Co na to p. učitelky ze základky?"
Myslím, že by to měly vítat a vycházet maximálně vstříc. Kdyby pro nic jiného, tak si i ony musí uvědomit, že dříve nebo později budeme "bojovat o každou hlavičku" (ano, ano, zas ty peníze).
Domnívám se, že vše stojí a padá na ochotě a domluvě dvou osob - akční paní učitelky ze školky a neméně schopné paní učitelky ze základky. Pak už nic nestojí v cestě báječné spolupráci. A co bych tedy radila? Najděte "styčného důstojníka" na základce a máte vyhráno. Držím palce.