Návštěvník píše:
Kdo nechce slyšet, neuslyší, ale dřív bylo samozřejmostí, že se plnily úkoly- dnes děti diskutují, zda při nácviku čtení budou číst vůbec! natož třeba dvakrát jeden typ cvičení. A každý elementarista potvrdí, že základ je procvičování. Pokud to tedy není v dětech, bude to i v rodičích, kteří nemají čas na klidnou přípravu do školy.
Pokud máte pocit, že učitelé nejsou dostatečně erudovaní, pak je mi líto a nevylučuji, že jste se setkali s opravdu špatnými učiteli.
Souhlasím. Děti jsou jiné než dřív. Vyučovat děti vychované totalitním režimem bylo určitě jednodušší. Otázka zní: Jsme schopni vyučovat žáky vyrostlé v úplně jiné atmosféře? Možná i proto se zavádějí standardy a testy (státní maturita), aby se dětem a jejich rodičům dalo najevo, co se bere vážně a z čeho se nesleví.
Druhý důvod vidím právě v té argumentaci, že vše záleží na osobnosti učitele. Co když má moje dítě smůlu a od první do páté třídy bude mít jednoho učitele nebo učitelku, která je nekompetentní, která "není osobnost"? Očekávám, že dost podrobné standardy (ročníkové, jaké existují v zahraničí) by mohly v takovémto případě zajistit, že se včas přijde na to, že se tady něco vyvíjí špatně.
Jiná věc ovšem jsou termíny, o kterých ministr mluví. Deset let jsme se tvářili, že v českém školství máme jen dobré a tvořivé učitele, kteří si sami se vším poradí, a teď, tváří v tvář zhoršujícím se výsledkům, chceme vše dohnat za tři měsíce.
Rodič školáka