Mgr. Ludmila Kovaříková píše:
Do klasického vydávání časopisů se mi nijak zvlášť nechce, ale taková cvičná varianta rozvíjí řadu dovedností. Myslím, že něco podobného v brzké době zkusím u deváťáků.
Ad školní publikace – dobré výsledky jsem udělal s tvorbou školních novin. Ale pozor! Nikoli jako nějakého periodika (to si myslím v době Fb etc. nemá moc smyslu), ale jako jednorázového projektu, který přináší hned několik učebních efektů.
Praktikuju sice s žáky staršími, ale myslím by na zš šlo také využít. Ve třídě utvoříme cca 5 redakčních kolektivů (buďto losem, nebo samovznikem – záleží na atmosféře a poměrech ve třídě) a všechny dostanou stejné zadání – k určitému datu (zpravidla dávám 6 týdnů prostor) vydat jedno číslo novin. Patero vznilých novin musí mít titul, hlavu, úvodník, komentář , rozhovor, recenzi, sloupek, fejeton, glosu, reportáž, články, zprávy, oznámení, inzeráty a tiráž+ cokoli dalšího, co by mohlo přijít vhod (ano, ovšemže i fotografie). Každý z kolektivu musí být autorem nejméně dvou textů, jeden se musí ujmout role šéfredaktora. Zhruba jednou za čtrnáct dní podávají šéfredaktoři dvouminutové reference o postupu redakčních prací. Obvykle stanovuji rozsah na 6xA4; sazba v době PC je vždy zajímavou přehlídkou nápadů.
Zásadní je, že noviny se musí týkat života a místa naší školy (čímž předejdu hrubším pokusům o plagiátorství a navíc to tiskovinu učiní zajímavou). Je jasné, že škola poskytuje dost lidí, dost profesí, prostor a akcí pro takovou jednorázovou tiskovinu.
U starších žáků to spojuji s koncem pásma učení o publicistice vůbec; dávám jim prostor, zda budou novinami typu Lidové noviny (čili opinion maker) či Mladá fronta Dnes (news) nebo Blesk (bulvár). Tam se vždycky dočkám textu typu
Zajíček odhalen jako agent mimozemšťanů, případně jiná Skandální odhalení!!!. Ale to patří k profesi a já se na to těším. Navíc noviny v mém archivu vytváří zajímavou kroniku (školních) let a žákovských pohledů na školu vůbec.