Děkuji panu Sotoláři za jeho položené otázky; ukazují k důležitým místům, které je třeba promýšlet!
Polednice, Lesní panny, nápoje lásky, Boží láska, síla modlitby... je tolik věcí, s nimiž si člověk neví rady. Někdo blahosklonně podotkne, že láska, toť jen chemická rekace mozku. Nu ano, proč ne, vždyť o nápojích lásky (= chemických substancích) se mluví odjakživa. Chemický chytrolín si prostě jen může chvíli myslet, že je majitel nejnovější vědecké pravdy. Pokud ho někdo seznámí s nejstarší mytologií, třeba pochopí svůj omyl.
Neznám krásnější obraz o vražedné mužské touze vlastnit ženu včetně všech jejich duševních míst, než je Erbenova Vrba.
Řekl bych, že 19. století se vší jeho pestrostí patří respekt a pozornost. Problém je v tom, že právě "rakousko - české 19. století" musí být jaksi znovu objeveno, neboť leží pod nesmírným nánosem historek, interpretací, legend, učiva, změtí, pamětí, mýtů, pamýtů, lží, vznešených pravd, učebnicových výkladů atd. Proto oceňuji, že tu diskutujeme nad Erbenem, že nám to prostě není šumafuk. Erben a jiní ohlasoví básníci užívají určité (spolehlivé?) formy, protože je to moderní a jistě se jim to taky líbí. Je to moderní v 19. století, tak jako je moderní dnes kreslit jiné obrazy namísto Polednic a Vodníků (ano, najdeme je snadno - Popelka takřka přes noc bude Superstar!). Celé hnutí písničkářské užívá ohlasu, kde by byl (dnes mnohými zatracovaný) Nohavica bez ohlasu? Jen před několika lety všichni milovali Čechomor, který prostě jen chytře využil - ohlasu lidové písně. Ta byla v obrození objevena jako něco vskutku původního a bytostně českého (proto tehdy ta její móda).
Kde by byli rockeři bez ohlasu stařičkého blues?
Lesní panna, která zbaví rozumu zoufalého kluka, který právě přišel o lásku, to je prostě krásný básnický obraz, který je také krásné - byť bolestné - luštit. Čelakovský to má "od lidu", jak to může užít každý; ale dává tomu elegantní kabát, elegantní formu, která dovolí zpívat, cítit hudbu těch veršů jako přidanou hodnotu. Hodně velmi mladých lidí poslouchá drum and bass; to je víceméně ohlas jedné z nejstarších forem hudby. Čili ohlas jako vždypřítomná a všudepřítomná metoda umění - tak jej lze vidět a vyložit (pokud je umění moc vznešené, můžeme sáhnout do oblasti, kde je užívání ohlasu nejnápadnější - a to je móda). Když to jde, smíchat takové výklady s představením těch, kteří přicházejí s inovací, inspirací, iniciativou. A to byl třeba Mácha.
P.S. Omlouvám se, že s pojmem
ohlas tu zacházím dost volně; chápu jej zde jako tématickou i formální inspiraci pro
vlastní tvorbu (např. Erben). Tradičně se ten termín chápe přísněji (autor se v textu rozpouští, chce vypadat a vypadá např. jako "lid").
Mgr. Zdeněk Sotolář píše:
(...) Erben tu pohanskou mytologii popře a potře křesťanstvím, protože ve Svatební košili už řádný trest nepřichází.
Vidíte - a mně se zdá, že to rouhání (Vrať mí ho, nebo mě zab!), které svědčí o tom, že má tak v duši touhou zatemněno, že ani nepozná, že její láska už je někdo docela jiný, stihne drsný trest - dívka si sáhne až na dno, prožije setkání se samotným peklem. Jak žije dál, to je otázka...