Má otázka je směřována na učitele základních škol, kteří mají s výukou cizince osobní zkušenosti. Které znalosti, dovednosti a postoje jsou podle Vás nepostradatelné při výuce žáka-cizince?

Kreativita, trpělivost, empatie,nadhled- to je pro mě základ. Kromě odborných znalostí je nutné se postupně dostat k informacím o socio-kulturních zvláštnostech země původu žáka,čím dřív, tím líp. Vyhneme se tak nedorozumění, zklamání a naopak najdeme účinné cesty pro společnou práci. Taky mám na paměti, že kromě žáka přišli také noví rodiče a patří jim stejný servis jako českým, jen je složitější najít všechny možnosti, jak toto zvládat. pokud jde o třídní schůzky - např. - vždy nabídnu služby tlumočníka, pokud je to potřeba/nemluvící rodič. Taky připravuju ve spolupráci s dítětem písemný podklad pro tř. schůzku ve dvojjaz. verzi - stačí hlavní body. Uvítám Vaše nápady a zkušenosti, děkuju. Ivana

Zcela souhlasím s vyjmenovanými postoji učitele. A přidávám:

• otevřenost;
• vstřícnost;
• znalost nějakého společného jazyka.

Za velmi důležitou dovednost považuji tvořivost. Ať chceme nebo nechceme, tak žák-cizinec ve třídě vyžaduje specifický přístup nejen k žákovi samotnému, ale také k celému kolektivu. A někdy učitel nevystačí se "starými osvědčenými způsoby"...
Máte podobné zkušenosti?

Staré osvědčené způsoby je potřeba akčně vyměnit za vše, čeho je člověk v rámci školního prostředí ochoten a schopen. Multikulturní třídní schůzka - příprava podkladů písemně pro rodiče "do ruky", aby si třeba mohli doma jednoduše formulované informace v klidu přeložit a doplnit si tím, co pochytili...Komunikace s tlumočníkem v průběhu třídní schůzky, pružné prohození náplně práce hodiny - speciálně připravené- v okamžiku, kdy nesedí. Je to jako adrenalinový sport, poselství, náplň..Někdy to ovšem trochu zmáhá. Co zmohlo vás a jak jste si s pocitem náhlé marnosti poradili??? Děkuji všem za vzpruhu.

Je dostatečně známo, že syndrom vyhoření ohrožuje všechny učitele, kteří pracují poctivě a s velkým nasazením. Ohromné nasazení je z Vašich řádků zjevné, Ivano, máte můj obdiv! Učitel ale musí pamatovat na prevenci syndromu vyhoření, neměl by věnovat veškerou svou energii výuce žáků-cizinců, musí si najít čas na sebe, na relaxaci, i na zábavu, při které se uvolní.