Ve Strategii základních gramotností se říká: "Dopracovat Standardy ZV českého jazyka a literatury a matematiky pro průměrnou a maximální úroveň." Dovoluji si upozornit vás, že zatím byly vytvořeny pouze standardy pro minimální úroveň. Tento body se tedy vztahuje k vytvoření něčeho, co vůbec není, ani horké ani studené.



Otázku prosím směřujte jinam, to není v naší kompetenci. My jen předpokládáme v posledním odstavci celého dokumentu, že při případné tvorbě Národního programu vzdělávání by mohlo být užitečné mít popsáno, co v této dílčí, ale základní oblasti budou děti potřebovat v 21. století. Mimo rámec diskuse vás však mohu informovat, že iniciativa vztahující se k tvorbě něčeho jako Národním programu vzdělávání funguje na půdě neziskovek.

Připadá ještě někomu, že Zdeněk Sotolář nic nedokázal na to, jak se pouští do člověka, který své práci prokazatelně rozumí?

Nemám pocit, že se Zdeněk Sotolář do někoho "pouští"; jen chce, jak to vidím já, porozumět tomu, proč se postupuje takto, řekněme, nestrategicky či nestandardně a pomoci eliminovat fatální chyby, které se opakovaně dostávají do zásadních dokumentů či metod aplikovaných ve školství. A posuzovat, co dokázal, či nedokázal, nikomu z nás, myslím, nepřísluší. Sám pan Dvořák mu v lecčems dává za pravdu. (Proč se návštěvník nepodepsal?)

Souhlasím s kolegyní Petrů, pan kolega má mnohdy šťouravé dotazy, ale většinou poukazuje na závažné problémy, které někdo bez hlubších znalostí situace ani nevidí.

Zdá se, že autoři chtějí zasadit dokument do mozaiky stávajících/chystaných opatření (kurikulární reforma a standardy, odměňování a další vzdělávání učitelů a ředitelů, hodnocení výsledků žáků a tvorba legislativy). Vtírá se ale pochybnost, zda je sladit lze. Jde hlavně o „testování žáků v uzlových bodech.“ Bude-li mít podobu zveřejňovaných plošných testů, rozpoutá nejspíš mezi školami boj o žáka z dobré rodiny, takže časem vznikne v ČR segment chronicky neprospívajících škol s žáky ze sociálně znevýhodněného či vyloučeného prostředí. Tento segment představuje finanční zátěž pro veřejný rozpočet v každé zemi, která to dopustila, zátěž garantovanou na léta dopředu (nezaměstnatelní absolventi). I kdyby byla strategie sebelépe propracovaná, toto zamýšlené opatření podle mě způsobí, že se zvýší rozptyl, ale nikoliv průměrná gramotnost populace.

S tím testováním je to asi jako s jadernou energií nebo církevními restitucemi. Vždycky budou lidé, co jsou pro, a co jsou proti. Ale myslím si, že i tvrdí kritici plošného testování (třeba moji kolegové J. Straková a D. Greger) soudí, že potřebujeme nějaké testování (na výběrových souborech). Problém evidentně je, že u nás testování stát vůbec neumí (viz maturita), mj. v důsledku toho, že se dlouho tvrdilo, že je zcela zbytečné.



Zajímalo by mne, na základě čeho soudíte, že tento segment v našem školství už nevznikl. Naše školství - a víme to jen díky PISA, protože netestujeme - má mimořádně velké rozdíly mezi školami a regiony.



Tady se necítím být odborníkem, ale zajímavé je, že Německo se svým ukázkově selektivním školstvím má nejmenší nezaměstnanost mladých lidí v celé EU. Viz též článek v dnešní MFD o zvláštních školách.



Takže se raději budeme nadále zhoršovat ve všech segmentech. Ubývá nám žáků ve skupině nejlepších, a současně stále roste počet dětí ve skupině nedosahující ani základní úrovně gramotnosti (u kluků už skoro 25 %). Protože netestujeme, neznáme rozsah skutečný a přesnou lokalizaci problému. Ale všechny ty negativní jevy, které podle Vás nastanou díky testování, nejspíš už nastaly. No, hlavně že netestujeme a nezveřejňujeme, a díky poklesu ve všech skupinách se nám ani ten rozptyl zas tam moc nezvyšuje. Vzdálenost mezi dobrými a slabými je stále stejná, akorát jsou obojí na tom hůř.

Můj kamarád Honza Jandourek říká, že v Čechách to chodí takto: Když někdo napíše, že mu na zahradě rozkvetla jabloň, ihned někdo přidá komentář, že je na ní třeba pověsit ministra Y. U nás se prostě musí nejdřív trochu zanadávat na vládu.

Někdo prostě považuje za vhodné jít do diskuse s tím, že nejdřív ohodnotí partnerovy náměty jako "blábol" a "zcela zcestný přístup", ale třeba si to pak vysvětlíme, trochu si to sedne a dostaneme se k podstatě věci. Anebo ne. Zatím se to vyvíjí spíš nadějně.

Pane doktore, máte poněkud zmatenou představu o RVP ZV, již na druhé straně najdete:

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání zpracovali:

Celková gesce přípravy dokumentu
Jaroslav Jeřábek, Jan Tupý

Celková koncepce dokumentu a celková koordinace jeho přípravy
Jaroslav Jeřábek, Romana Lisnerová, Adriena Smejkalová, Jan Tupý

Autoři a konzultanti jednotlivých částí dokumentu (VÚP)
Jan Balada, Jiří Brant, Eva Brychnáčová, Josef Herink, Taťána Holasová, Viola Horská, Dagmar
Hudecová, Lucie Hučínová, Alexandros Charalambidis, Zdeněk Jonák, Stanislava Krčková, Alena
Kůlová, Romana Lisnerová, Jan Maršák, Jiřina Masaříková, Jindřiška Nováková, Markéta Pastorová,
Hana Pernicová, Václav Pumpr, Marie Rokosová, Adriena Smejkalová, Kateřina Smolíková, Jitka
Tůmová, Jan Tupý, Jana Zahradníková, Marcela Zahradníková

Externí autoři a zpracovatelé podkladových textů
Zdeněk Beneš, Jan Jirák, Věra Jirásková, Marie Kubínová, Danuše Kvasničková, Josef Valenta, Eliška
Walterová, Sylva Macková, Jaroslav Provazník, Jana Zapletalová, odbor 24 MŠMT

Externí spolupracovníci a poradci
Učitelé a ředitelé pilotních škol, kteří ověřovali tvorbu školních vzdělávacích programů
Rady pro jednotlivé vzdělávací oblasti a vzdělávací obory, jejichž členy byli učitelé základních škol
a víceletých středních škol, pedagogických fakult, odborných fakult vysokých škol a dalších institucí
a asociací
Odbor 22 MŠMT pod vedením Karla Tomka
Zástupci projektu Zdravá škola
Účastníci veřejné diskuse ke 3. verzi RVP ZV

Pane doktore, při přípravě RVP ZV i RVP G byly veřejně známé týmy (já se do přípravy RVP G zařadil až po velmi intenzivní kritice předané konkrétním lidem), práci v anonymních partičkách jste zavedli až pod záštitou ministra Dobeše při přípravě standardů ZV, při přípravě revize RVP ZV a i nyní zde. Uznávám sice Vaši odvahu veřejně vystoupit, ale netransparentnost a anonymnost takovouto práci odborně naprosto diskredituje.

Nepovažuji za vhodné zavádět nový pojem "základní gramotnosti" - už teď máme ve vzdělávání dost "přepojmováno". Doporučuji v názvu používat místo něj zažité názvy obou gramotností: Celostátní strategie podpory čtenářské a matematické gramotnosti. (Slovo "národní" nahrazuji jiným, protože už snad nejsme v dobách "národního obrození"... A také vynechávám "v základním vzdělávání", protože bychom neměli zapomínat na nižší i vyšší stupně škol!)